Día de los Muertos

Neodmyslitelnou součástí každé kultury jsou svátky a jimi doprovázené tradice, kterých má mexická kultura opravdu požehnaně. Nechte mě vám popovídat něco málo o jednom z nejzajímavějších dnů, které se v Mexiku oslavují, o Dni mrtvých.

Můj kostým na Den mrtvých

Día de los Muertos (v překladu Den mrtvých) se slaví dva dny, prvního a druhého listopadu (první den je věnován pouze zesnulým dětem, druhý den už pak všem nebožtíkům). Oslavy probíhají po celém Mexiku, ty největší a nejzajímavější však najdete spíše kolem centra Mexika (Ciudad de Mexico) nebo více na jihu, kde není příliš velký vliv USA.

Já a mé nejblížší kamarádky tady

Mexičané věří, že je v tyto dny, pokud splní určité tradice, navštíví již mrtví rodinní příslušníci a proto dělají, co mohou, aby jim cestu usnadnili a oslavili jejich společné setkání. Krásné na tomto dni je, že každá maličkost (ať už ozdoba nebo úkon) má svůj vlastní důvod.

Fotografie s paní ředitelkou

Nejdůležitější tradicí je nejspíše stavba altar de muertos, oltáře mrtvých. Představit si ho můžete jako sedm schodů, kdy každý z nich má svůj význam. V nejvyšší úrovni úplně nahoře stojí fotografie boha, v něhož věříte. O level níže by měla být umístěna fotografie člověka, pro něhož je oltář postaven, tímto mu dáváte povolení vstoupit do zpátky tohoto světa. Ve třetí úrovni naleznete sůl, která má za úkol mrtvého chránit, aby se z něj nestala zlá duše. Ve čtvrté úrovni je položen chleba mrtvých připraven jako posilnění pro cestující ze záhrobí. Páté úrovni náleží oblíbené jídlo mrtvého. V šesté jsou svíčky, jež svítí mrtvým na cestu a tím jim usnadňují jejich pouť k oltáři. A nejníže je kousek sádry a cal, což je něco jako rozdrolený kámen, ten čistí duše mrtvých. Oltář by měl být umístěn na hrobě, nicméně spousta lidí ho staví doma. U oltáře se potom schází celá rodina a vzpomíná, zpívá písničky, zapaluje svíčky, dekoruje hrob.

Altar de muerto u nás ve škole

„V mojí rodině není zase tak běžné stavět Oltář mrtvých. Každý rok ale chodíme na hrob mých prarodičů, čistíme jej, zdobíme květinami, občas přijdeme i s Mariachi (vsuvka: Mariachi je tradiční skupina hudebníků, kteří hrají především lidové písničky. Skládá se jak z dechových, tak strunných nástrojů, zatím jsem všude viděla hrát pouze muže. Mariachi bývají součástí například oslav patnáctých narozenin, což je v životě mexické dívky velká událost) a taky tancujeme,“ říká moje kamarádka Xiména.

Mí přátelé

Co je pro tyto dny velice typické je například pan de muerto neboli chleba mrtvých. Jedná se o pochoutku, která se dá koupit pouze během tohoto svátku. Mluvíme o sladkém pečivu posypaném cukrem, v němž sem tam narazíte na kousek něčeho, co připomíná oslazené máslo. Jeho tvar také není náhodný; překřížené proužky nahoře představují kosti a kruhovitý tvar má značit kruh života. Tento chleba naleznete v různých velikostích, od malých až po ty obrovské. Osobně musím říct, že pan de muerto je opravdu výborný a rozhodně stojí za to, ho vyzkoušet.

Co se ještě jídla týče, také si můžete zakoupit cukrové lebky (ty já teda nevyzkoušela, nějak jsem na ně nenarazila), které připomínají, že smrt je vždy s námi.

Dalším symbolem tohoto svátku jsou květiny. V těchto dnech jsou úplně všude, a to i ty živé i ty umělé, různých druhů, barev i velikostí. Nejtypičtější květinou je však cempasúchil, oranžová kytička, z jejíchž lístků se vyrobí cestička k oltáři a uprostřed ní se postaví kříž, který má za úkol zabránit průchod zlým duším.

Za další tradiční dekoraci považuji takzvané papel picado, což jsou barevné papírové vystřižené ozdoby, které značí štěstí a radost mrtvých, a v těchto dnech visí úplně všude!

Papel picado v pozadí

Můj Den mrtvých nebyl úplně typický a tradiční, jelikož bydlím velice blízko USA (na druhou stranu jsem si ale užila Halloween!). V pátek (1. listopadu) jsem do školy přišla v kostýmu Katriny, nejtypičtější postavy tohoto svátku. Celá instituce byla vyzdobena oranžovými lístky cempasúchil i barevnými praporky, o nichž jsem vám již pověděla, spolužáci měli pomalované tváře… Ta atmosféra byla krásná. Mým úkolem bylo mluvit před celou střední školou ve španělštině o herečce a modelce Marii Felix, kterou jsem měla představovat. Tento den jsem se ve škole vůbec neučila, radovala jsem se se svými kamarády, jedla chleba mrtvých a k večeru jsem šla na party další místní školy, kterou navštěvují mé sestry. Byl to krásný a dlouhý den, na nějž budu ještě dlouho vzpomínat.

Den Mrtvých má překrásnou myšlenku. Oslavovat smrt, znovu se sejít s mrtvými a celou rodinou, zatančit si, zazpívat, najíst se, společně zavzpomínat, zkrátka se bavit a strávit krásný den. Není prostor pro smutek jako u nás o Dušičkách, jsme přece v Mexiku a proč ronit slzy, když všichni ti, kteří mezi námi již nejsou, nás přišli na jeden den navštívit!

První Rotary meeting

Jestli jsem se na něco poslední týdny těšila, tak na to, až poznám ostatní výměnné studenty z celého distriktu. Kdo by se taky netěšil na to, až si navzájem povyměňujete odznáčky, sdělíte dojmy a společně užijete těch pár dní.

Výměnní studenti z mého města

Ve středu (18. 9. 2019) nás kolem večera vyzvedl autobus, který měl za úkol dopravit nás až do Chihuahuy, do Creelu, kde se odehrával první Rotary meeting. Cestovali jsme téměř celou noc i den, zastavili na společné snídani a před obědem dorazili vysoko do hor, odkud bylo vidět na překrásný vodopád.

Vodopááád

Pedro z Brazílie

Giuliana z Brazílie

Společně se mnou se meetingu účastnila i Esterka, další holčina z České republiky. Bylo skvělé se po dvou měsících pobavit česky s někým, kdo je v úplně stejné situaci jako já, povykládat, poradit si, zavtipkovat a taky trochu postěžovat na některé místní zvyklosti. Kromě toho jsme si s Esti vážně sedly a celý výlet si pořádně užily!

Esterka z Česka

Esterka z Česka

Jakmile jsme se všichni pokochali výhledem na vodopád, nafotili spoustu fotek a společně jsme poobědvali, pokračovali jsme do cílové destinace, do Creelu.

Ubytování jsme v byli v kempu, v malých chatkách pro tři až šest osob. Se mnou na pokoji bydlely čtyři Brazilky a jedna Italka.

Druhý den jsme se vydali na výlet do hor, do těch nejkrásnějších, které jsem kdy viděla. Všechno bylo tak obrovské, hluboké, masivní i dechberoucí zároveň. Kdo chtěl, mohl se projet na lanové dráze, která patří k těm nejdelším na světě. Nakonec jsme využili lanovku, abychom si více užili výlety a pak se vydali domů, kde jsme absolvovali přednášku o pravidlech.

Výlet do hor

Pohled z lanovky

Ester z Česka, Carlos z Brazílie, Mert z Turecka

Třetí a zároveň poslední den nás Rotary vzalo na procházku podél řeky, chvílemi nám s Ester krajina připomínala české národní parky. To se však změnilo, když jsme se dostali k vodopádu. Nikdy jsem nic takového neviděla a rozhodně nebyla tak blízko. Někteří odvážlivci si dokonce ve vodě zaplavali!

Večer pak přišel čas na Talent Show, kde jsem se svými přáteli tančila převlečená za příšeru a poslední společnou aktivitou byla Mexická noc.

Přípravy na talent show

Jestli jsem byla z něčeho udivená, tak jsou to rozdíly mezi ekosystémy. V Monclově, městě, kde trávím svou výměnu, je pořád horko, sucho, vyprahlo, nikde žádná zeleň. Naopak v Chihuahuě bylo počasí mnohem mírnější, hodně pršelo, což se samozřejmě projevilo i na krajině. Taky mě zaujali obyvatelé Chihuahuy, malí, velice snědí lidé oblečení v barevných tradičních šatech, mnohokrát bez bot. Byli tak milí i šikovní! Mnoho z nich se živilo pletením náramků, vyřezáváním ozdobných tyčí, šitím typického oblečení, atd. Chihuahuau jsem si doslova zamilovala.

Nakonec přidávám fotky s mými novými přáteli, které doufám brzy uvidím!

Poslední společný oběd

Česká reprezentace

Společná fotografie

Kamarádky z Brazílie a Německa

Procházka podél řeky

Oběd vysoko v horách

Společná fotografie číslo 2

Děkuju, že jste to dočetli až tady!

P.S. Za každou zpětnou vazbu budu moc ráda:)

Jak jsem odletěla do Mexika

Byla jsem unavená sterotypním životem a toužila po dobrodružsví. Chtěla jsem si rozšířit obzory, poznat nové lidi, jídla i celé kultury, užívat si života, učit se novým věcem a objevovat. Proto jsem se přihlásila do výměnného programu Rotary Youth Exchange se zájmem studovat rok v zahraničí.

Rotary sako

Moje rozhodnutí spoustu lidí zaskočilo. Každý reagoval jinak, od většiny lidí v mém okolí jsem slýchávala uklidňující slůvka, jak moc mi to přejí i jak všechno určitě zvládnu. Od některých jsem se však dozvěděla, že jsem příliš mladá, že je to špatné rozhodnutí a naznačovali, že bych se nad tím měla ještě zamyslet. Upřímně? Ta druhá skupina mi byla úplně jedno, už jsem se rozhodla.

Úspěšně jsem prošla přes výběrová řízení, vyřídila věci, které bylo potřeba, vybrala si zemi, zúčastnila se všech meetingů (všechny do jednoho byly úžasné!) a blížila se do cílové rovinky.

Loučení bylo těžké. Provázelo mě téměř celý měsíc, který mému výměnnému roku předcházel, i když závěr bolel ze všeho nejvíce. Kamarádi mi dávali sbohem, přáli hodně štěstí a ujišťovali mě, že mi budou často volat nebo psát, některým ukápla i slzička. Babička mi na rozloučenou zpívala písničku, dostala jsem andělíčka, aby na mě dával pozor, neobešlo se to bez slz. Bráška mě objímal a šeptal, že mu budu chybět. Tatínek hodně mluvil, dával mi instrukce, jak všechno zvládnout a celou noc mé cesty byl vzhůru, aby věděl, jak všechno zvládám. A moje maminka, ta mě objímala, hladila a u toho plakala a plakala a plakala. V očích se jí zračila bezmezná láska. Byl to ten nejplačtivější měsíc mého života.

Poslední objetí

A tak se to nakonec stalo, ani nevím jak. Prostě jsem se objevila na letišti s velkým kufrech, utřela jsem si slzy, posbírala poslední kousky odvahy a vydala se vstříc svému velkému mexickému dobrodružství.

Letěla jsem celkem třikrát a v konečném důsledku cestovala více než dvacet čtyři hodin. Z Ostravy jsme vyjížděli o půlnoci, abychom byli včas ve Vídni, odkud jsem v brzkých hodinách odletěla směr Londýn. Pokračovala jsem do Dallasu a nakonec v deset večer přistála v Monterrey. Dostalo se mi překrásného přivítání! Však se na to sami podívejte!

Na letišti v Monterrey
Dostala jsem dort a balónky!

Nakonec nás čekala dvouhodinová cesta do Monclovy, města, ve kterém strávím nadchzející rok.

Tak takhle má výměna začala a já jsem opravdu zvědavá, jak bude pokračovat! Už teď jsem si ale jistá, že to bude jízda, tak nezapomeň sledovat můj Instagram a blog, ať ti nic neunikne!

https://www.instagram.com/katerina_milatova/?hl=cs