Jestli jsem se na něco poslední týdny těšila, tak na to, až poznám ostatní výměnné studenty z celého distriktu. Kdo by se taky netěšil na to, až si navzájem povyměňujete odznáčky, sdělíte dojmy a společně užijete těch pár dní.

Ve středu (18. 9. 2019) nás kolem večera vyzvedl autobus, který měl za úkol dopravit nás až do Chihuahuy, do Creelu, kde se odehrával první Rotary meeting. Cestovali jsme téměř celou noc i den, zastavili na společné snídani a před obědem dorazili vysoko do hor, odkud bylo vidět na překrásný vodopád.

Společně se mnou se meetingu účastnila i Esterka, další holčina z České republiky. Bylo skvělé se po dvou měsících pobavit česky s někým, kdo je v úplně stejné situaci jako já, povykládat, poradit si, zavtipkovat a taky trochu postěžovat na některé místní zvyklosti. Kromě toho jsme si s Esti vážně sedly a celý výlet si pořádně užily!

Jakmile jsme se všichni pokochali výhledem na vodopád, nafotili spoustu fotek a společně jsme poobědvali, pokračovali jsme do cílové destinace, do Creelu.

Ubytování jsme v byli v kempu, v malých chatkách pro tři až šest osob. Se mnou na pokoji bydlely čtyři Brazilky a jedna Italka.

Druhý den jsme se vydali na výlet do hor, do těch nejkrásnějších, které jsem kdy viděla. Všechno bylo tak obrovské, hluboké, masivní i dechberoucí zároveň. Kdo chtěl, mohl se projet na lanové dráze, která patří k těm nejdelším na světě. Nakonec jsme využili lanovku, abychom si více užili výlety a pak se vydali domů, kde jsme absolvovali přednášku o pravidlech.

Třetí a zároveň poslední den nás Rotary vzalo na procházku podél řeky, chvílemi nám s Ester krajina připomínala české národní parky. To se však změnilo, když jsme se dostali k vodopádu. Nikdy jsem nic takového neviděla a rozhodně nebyla tak blízko. Někteří odvážlivci si dokonce ve vodě zaplavali!

Večer pak přišel čas na Talent Show, kde jsem se svými přáteli tančila převlečená za příšeru a poslední společnou aktivitou byla Mexická noc.

Jestli jsem byla z něčeho udivená, tak jsou to rozdíly mezi ekosystémy. V Monclově, městě, kde trávím svou výměnu, je pořád horko, sucho, vyprahlo, nikde žádná zeleň. Naopak v Chihuahuě bylo počasí mnohem mírnější, hodně pršelo, což se samozřejmě projevilo i na krajině. Taky mě zaujali obyvatelé Chihuahuy, malí, velice snědí lidé oblečení v barevných tradičních šatech, mnohokrát bez bot. Byli tak milí i šikovní! Mnoho z nich se živilo pletením náramků, vyřezáváním ozdobných tyčí, šitím typického oblečení, atd. Chihuahuau jsem si doslova zamilovala.

Nakonec přidávám fotky s mými novými přáteli, které doufám brzy uvidím!

Děkuju, že jste to dočetli až tady!

P.S. Za každou zpětnou vazbu budu moc ráda:)